19.6.2010
Po ranní kávičce jsme absolvovali okružní cestu zpět do Skadaru v trvání cca 6 hodin. Cestu lemovala překrásná panoramata okolních hor a území bylo i hustěji osídleno. Byť byla sobota, potkávali jseme školáky scházející seze samot do školy ve střediskové obci. Středisková obec se poznala podle toho,že v jejím středu byl položen asfaltový koberec. Je mi jasné, proč převážná část mládeže tady netrpí obezitou. Cesty mimo vesnici se nevymykaly svým charakterem tomu, co už jsme zažili. Takže převážnou část cesty odsloužila jednička. Směrem na černohorské hranice jsme se stavěli na oběd s výbornými skopovými žebírky. Po přechodu hranic v Podgorici jsme směrovali do Budvy, kde jsme sehnali nocleh v penzionu bez snídaně za 25 EUR pro jednoho. Při sjezdu jsme stačili ještě obdivovat ostrov svatého Štefana, kde jsou z bývalého kláštera vybudovány luxusní apartmány. Večeře v místě také nebyla, tak jsme zašli do jedné zahrádky ve středu města. Dali jsme si výborný salát, pršut, sýr a pivo. Tohle, včetně sprchy a dobré postele už bylo pro nás známkou civilizace. Přímořská letoviska jsou postavena na přílivu turistů a tocelkem funguje. Díky tomu je ubytování a stravování poměrně drahé. Zítra si prohlédneme, co nás zajímá, a hurá pryč.
20.6.2010
Po sedmé hodině jsme odstartovali směr Boka Kotorská. Ta nás zajímala hlavně kvůli tomu, že byla v minulosti námořní základnou Rakouska-Uherska a že tu sloužili i čeští námořníci. Teplota se dostala do normálu a po ránu bylo snesitelných 19 stupňů. U pobřeží jsme objevili otevřenou kavárničku, kde nám nabídli snídani skládající se z vaječné omelety, šopského salátu a vynikající kávy. Tu tady ve většině restaurací dokážou udělat. Cestou kolem zálivu jsme pořídili pár fotografií. Pak jsme stoupáním do hor nabrali kurz do Chorvatska na Dubrovník. Nepředstavitelné množství autobusů, aut a lidí, které jsme potkali ve městě, je znakem toho, že jde o vyhlášenou památku Unesco a je opravdu co obdivovat. Všude, kam se člověk pohnul, tak platil, platil a platil. Za kávu, minerální vodu a jedno pivo jsme zaplatili 10 EURO. V těchto místech je neskutečně draho. V době, kdy už nás bolely pořádně nohy, vlezli jsme do našeho přibližovadla. Po trojím překročení hranic, jsme v Bosně a Hercegovině, před Mostarem, zaparkovali v motelu Cesar v Buně.
