17.6.2009
Po snídani a tradiční ranní kávě jsme zajeli na hrad Rozafes na Skadarem, jehož návštěvu jsme včera nestihli.Tři hradní nádvoří byla stavěna postupně od 14. století. Třetí nádvoří bylo dokončeno na přelomu 18. a 19. století. Bohužel valná část je již vrozvalinách, ale přesto dodnes působí ohromujícím dojmem. Pak jsme provedli přesun do hor. Provoz na silnicích snese srovnání s Vietnamem, člověk musí mít oči jak v předu, vzadu, tak i po stranách. Naší výhodou byla velikost a schopnost akcelerace, takže zatím beze šrámů. Ve vesnici Bogë skončil asfalt a pak, až na sedlo ve výšce 1770 m, se jelo z 90 % na jedničku. Sedlo je nejvyšším bodem, pak následuje klesání do Thetského údolí. Po více jak tříhodinové jízdě tímto terénem jsem bezpečně zastavil u první turistické mapy,která visela na tabuli před vjezdem do vesnice. Hned jsme se stali středem pozornosti malého klučiny na kole, který se nás anglicky ptal, zda nehledáme ubytování. Když jsme nesměle přitakali, tak před námi uháněl k obydlí svých rodičů, ale otec jej asi umravnil v podnikatelských aktivitách, protože na dvoře stála již dvě auta. Popojeli jsme kousek dál a zastavili u cesty, kde bylo na paloučku staré ohniště a kousek dál tekla říčka. Rozbili jsme stan, Pepa uvařil tolik, že jsem se musel ještě, navíc jak hodinku, projít do kopců. Nelitoval jsem toho, protože okolí cesty je opravdu úchvatné, a večerní nasvícení vrcholků hor nemělo chybu. Zítra pokračujeme v programu tady.
18.6.2010
Ráno po rozbřesku a snídani, jsme vyrazili do kopců plni optimizmu, kolik toho uvidíme a překonáme. Pěší chůze jepo zdejších cestách podstatně náročnější, než jízda ve vozidle. Při cestě zkopce neustále člověk klouže po drobné šotolině a vápenném prachu. Při cestě dokopce vlastně neujde vzdálenost délky kroku, protože proklouzne. Cestou do údolí jsme se podívali do vodní elektrárny, která je postavena na říčce Kir, tekoucí okolo našeho tábořiště. Turbiny jim dodávali Číňané a elektrárnička slouží pro okolní vesničky. U některých bohatších vesničanů jsou slyšet i staré agregáty. Původní plán byl obejít údolí směrem dolů po silnici a na druhé straně řeky směrem proti proudu se vrátit do Tethu. První část proběhla vcelku úspěšně. Po překročení mostu jsme narazili na suťová pole, jejichž překonání vyžadovalo značnou spoustu energie s nebezpečím úrazu uklouznutím, nebo padajícím kamením.Navíc byl problém se značením. Proto jsme v poledne zatroubili na ústup a vykoupali se. Výšlap zpět do kopců komplikovala neustále stoupající teplota a nedostatek vody. Kousek před naším ubytováním jsme vlezli do říčky a řádně se opláchli. Ve vodě člověk vydržel malou chvilku, protože teplota je někde nad 4 stupni. Ke stanu a autu jsme přišli poměrně dost vyčerpaní, vypili jedno pivo, uvařili si kávu a na nic dalšího už jsme neměli chuť. Jen jsme rozdělali oheň jako prevenci proti mouchám a jiné havěti. Až se setmí, jdeme spát. Zítra via ČernáHora .
