15.6.2010
Ráno jsme se rozhodli jet severní trasou, což znamená, že, na včera naposledy projeté křižovatce, se dáme na opačnou stranu. Po více než hodině jízdy se začala cesta rozšiřovat a po delší době se začali sem tam objevovat i zbytky asfaltu. Nakonec jsme do Tirany opravdu dojeli, dokonce ze směru, který jsme původně předpokládali (od národního parku Dajti). Svůj pobyt v hlavním městě Albánie jsme omezili na velice dobrou kávu a pokračovali dál. Město a jeho ulice jsou přeplněny chodci a auty. Mám za to, že dopravní předpisy jsou součástí nepovinného čtení a dopravní značky umělecké výtvory, které se nemusí každému líbit, a tak je nemusí respektovat. Projeli jsme bez úhony do Duressu. Jedna část je přístav a druhá jsou pláže určené k rekreaci. Hotelů a ubytovacích zařízení okolo pláží je spousta a přístup je pouze pro hosty. Všude je ale neskutečný nepořádek, spousty odpadků, které nikdo neuklízí, a které pochopitelně kazí dojem. Další cesta pokračovala na Skandebergův hrad do Kruje. Mělo by to být památné místopro Albánce, které by jim mělo připomínat sjednotitele kmenů v 15. století vbojích s Turky. Hrad nic moc a na místě muzea je restaurace. Dalším městem spojeným s tímto hrdinou je Lezhe. Nad městem se tyčí zbytky obrovské citadely, jejíž počátky sahají do 4. století, kdy ji začali stavět Ilyrové. Pod kamennými hradbami si člověk připadá jako mraveneček. Dostali jsme se až na vrchol, vyhnali pasoucí se kozy a udělali sipár fotografií. Ve městě je ještě pravoslavný chrám a za městem by měl býtp amátník Skanderberga. Ten jsme nenašli. V podvečer jsme dojeli do Skadaru, sehnali ubytování na dva dny a zítra pokračujeme .
16.6.2010
Na výlet po Skadaru jsme měli několik tipů k návštěvě pamětihodností, všechny se nám ale nepodařilo splnit, protože valnou část času nám zabralo téměř detektivní pátrání po umístění památek. Plánky města neexistují, za celou cestu jsme našli označení jen jedné ulice, ale ta zase nebyla v našem průvodci. Stavební ruch působí neorganizovaným dojmem a některé staré objekty jsou utopeny mezi moderními výškovými stavbami. Pravoslavný a křesťanský chrám, katedrálu a mešitu jsme našli bez problémů. Muzeum už jsme hledali skoro dvě hodiny. Stálo to ale zato, protože exponáty jsou umístěny v bývalém domě zámožného měšťana, ve kterémje zachována i společenská místnost. V přízemí jsou součástí expozice předměty a mince nalezené při archeologických vykopávkách v Albánii. Hledání další zajímavosti, Marubiho fototéky jsme nakonec, vzhledem k odpolednímu nesnesitelnému vedru, vzdali a zašli si na oběd. Na naše otázky nebyli schopni odpovědět obyvatelé, ani pracovnice cestovní kanceláře. Po nucené siestě jsme se rozhodli navštívit v podvečer historický most postavený Turky (Mustafa Mušata) v 18. stoletív Ur e Mesit. Podle popisu v průvodci na něm měli být háky, na které věšeli zažebra vzbouřence proti Turkům. Háky už tam nejsou, ale most na svou dobu musel působit impozantně. U mostu jsme objevili odbočku na hrad Drishtit, o němž nebyla zmínka ani na mapě, ani v průvodci. Vydali jsme se, po překvapivě kvalitní asfaltce, serpentinami do hor. Zatáček bylo nespočet a vozovka velmi úzká, takže jsem asi dvakrát zastavil, abychom se mohli pokochat pohledem na opravdové hory a udělat pár fotografií. Asfaltová cesta končila nečekaně zajednou zatáčkou a dál pokračovala do opevněné vesnice , která vypadala, že se v ní zastavil čas mezi 17. a 18. stoletím. Nad vesnicí se tyčili zbytky opevněného hradu. Domorodci nás přivítali místním nářečím, které začali střídat lámanou italštinou, když pochopili, že jim nerozumíme. Z celého jejich monologu jsem pochopil, že by nás rádi pohostili kávou, případně něčím dalším. Vzhledem k tomu, že se začalo smrákat, jsme odmítli, a po několika fotografiích odjeli.Myslím si, že jsou to lidé hodní obdivu a úcty, protože chléb si vydělávají velmi těžce. Po příchodu na pokoj jsme zjistili, že Pepa někde ztratil mobil. Bohužel byl nedostupný, takže ho ztratil buď v horách, nebo někde jinde a simku už někdo zahodil. Pokud to bude jediná ztráta celé výpravy, tak to bude sranda. Zítra jedeme do Albánských Alp, tak je možno, že budeme jeden až dva dny nedostupní.
