8.6.2010
Odjezd z Nebanic ráno v 7.00 hod.Cesta probíhala po dálnici D1 směr Slovensko, přes Maďarsko do Srbska. V Maďarsku byla zatím nejkvalitnější dálnice. Vše mají bezvadně značeno. Dálniční poplatek jsme uhradili při vjezdu do země na bývalém hraničním přechodu. Do Srbska jsme vjeli přes hraniční přechod Horgoš a rozhodli se najít ubytování v Paliči, což je městečko před Suboticí. Je tam spousta penzionů, hotelů a rekreačních středisek.Na některých je vidět, že nejsou již delší dobu navštíveny a jsou značně zchátralé.Nabízí se tu hlavně možnosti pro koupání a fitnes vyžití. Příjezd do Paliče v Srbsku cca v 17.30. Ubytování v penzionu Alexander u místního rybníka. Přivítala nás ochočená labuť. Majitelka penzionu nám doporučila restauraci u Abraháma. Měli tam dobré pivo Jelen. K večeři byla plieskavica, což je grilovaná směs skopového. Moc dobrá a bylo jí tolik,že se to nedalo sníst. Obsluha svižná, útulné prostředí a ceny přijatelné. Večer jsem nemohl usnout , protože Pepík strašně chrápal.Připomínky a mlaskání k jeho chrápání se ozývaly i ze sousedních pokojů. Nakonec se mi podařilo usnout.
9.6.2010
Po velice dobré snídani jsme se po osmé hodině rozjeli směrem na Bělehrad a dále k Makedonským hranicím. Podobně jako v Maďarsku byla i tady všude kolem rovina. Oblast Vojvodny okolo Nového Sadu je nejúrodnější oblastí Srbska. Až za Bělehradem po přejezdu Dunaje se začala objevovat pahorkatina a cesta byla záživnější.Pod Niší byly už cesty užší a klikatější . Rozhodli jsme se najít ubytování v kopcích nadSurdulicí u Vlasinského jezera. V Surdulici byla znát blízkost Bulharska a probíhal zde docela živý stavební ruch. Cesta k jezeru byla nová s velmi slušným povrchem, ale samá zatáčka. Podél byla lemována pomníčky padlých z minulé války. Cestou okolo jezera bylo znát, že rekreační zařízení postavená v době rozkvětu Jugoslávie jsou v zanedbaném stavu a plně nevyužívaná. Krajina je přitom velice pěkná, jezero se náchází v nadmořské výšce okolo 1200 m. Na mapě jsme našli značku kláštera poblíž obce Crna Trava. Při hledání jsme se dostali do míst, kde jsem konečně pochválil náhon na čtyři kola. Auto si vedlo znamenitě,ale kostel jsme stejně nenašli. Buď ho zbourali, nebo byla chyba v mapě.
Stavěli jsme se v hotelu pod vrchem Vlasina Rid. Po zhruba 20 minutách, když se neobjevila obsluha, jsme se odebrali dál. Dojeli jsme do Vlasiny Okruglice, kde jsme dostali večeři a ubytovali se. Problémem v Srbsku je značení silnic mimo hlavní trasy. Chybí upozornění na přírodní zajímavosti a památky. Neviděli jsme ani turistické mapy. Deprimující je i spousta staveb rozestavěných před válkou a dodnes nedokončených.
